Pokud jste si mysleli, že světový pohár je soutěž těch nejlepších z nejlepších, mimo hranice fotbalu, taktických požitků a geniálních kombinací, pak jste se mýlila.
Mistrovství světa je špinavé řešení, soudní skandály, štěstí dlouhé záběry, hloupé chyby a hodně drama.
Nejsou to zprávy – stačí si vzpomenout na nejsvětlejší momenty turnaje v Jihoafrické republice: Lampardův cíl duchů, bláznivé zbraně Forlan a van Bronkhorst, tragédie Gyana a Ghany, které i přes iluze o spravedlnosti ve fotbale zabil Suareze.
Ale světový pohár v Rusku je ještě chladnější – to je vyvrcholení všech ošklivých a krásných sportů. Týmy, které se pokoušejí hrát fotbal, buď vyhrávají slepým, nebo hanebně selhávají. Nejlepší není místo – prostě tam nejsou.
Náš tým posílá do Španělska doma, více než hodinu, když míč vykopává z pokutového území, zatímco Španělé pasivně rotují míč a spoléhají na brilantní pohled někoho z útočníků. Taktické předstihy Lev v německém národním týmu skončily s obsazením Mario Gomez a odchod ze skupiny.
Brazílie sotva stlačuje Kostariku, což je zhruba stejné jako Rusko v zápase se Španělskem. Francie obhajuje kompozici, kterou ani fantazijní fotbaloví fanoušci neodváží snít, jen proto, aby se Mbappa a Griezmann rozhodli všechno na individuální dovednosti.
Spolehlivost a Superman De Gea se změní na demo verzi Cariusu, a to je používáno Portugalskem, který se vůbec nevzdává k tomu, aby hrát kreativní fotbal.
Švýcarské hvězdy se na vlastní myšlenku mistrovského poháru postavily svou národní identitou a emocí fanoušků a jsou demonstrativně rády, že namočí Srbsko kvůli Kosovu. Lichtsteiner, který obecně nemá s tímto národním konfliktem nic společného, se jednoduše připojuje ke společnosti.